Novoříšská knihovna

Návštěva knihovny

Novoříšská knihovna je přístupná v běžném provozu prohlídek kláštěra. Bliží informace na webu Novoříšské knihovny.

Do hlavního sálu knihovny můžete vstoupit také prostřednictvím 3D modelu, který je dotupný online.

Katalogizace knižního fondu

Knihovna má dva historické katalogy, ale k modernímu zpracování kompletního fondu nedošlo.

Dosud katalogizované knihy lze dočasně najít v katalogu Strahovské knihovny.

Sbírka rukopisů byla sepsána Vlastimilem Dokoupilem. Právě probíhá jejich revize a příprava na zpřístupnění soupisu v Databázi bohemikálních rukopisů. Od roku 2020 probíhá postupná digitalizace vzácných rukopisů a jejich zpřístupňování na Manuscriptoriu (sign. NŘ 12, NŘ 79, NŘ 86 a NŘ 87)

Novoříšskou knihovnu sester neznáme, bibliotéku mužského řeholního domu začal budovat už první probošt Adam Skotnický (dochovány jsou však i knihy z majetku probošta Šebestiána Chotěbořského). Z doby jeho působení bylo identifikováno 24 tisků, nacházíme mezi nimi jak soudobou produkci řádové tiskárny v Louce u Znojma (sign. NŘ III 1858), tak humanistické tisky z počátku 16. století (NŘ II 5207).

V roce 1632 odkázal klášteru svou knihovnu farář v Budči Jiří Celaeus. Další rozvoj fondu nastal po obnovení konventu v roce 1641, první katalogizaci knihovny Dokoupil předpokládá po konci třicetiletí války za probošta Engelberta Benátka (1649-1661). Fond se patrně rozšiřoval ponejvíce z darů a odkazů řeholníků. Nákupy knih jistě přineslo fungováním řádového filozofického studia, ale výše těchto investic zůstala ve stínu stavební činnosti ještě  hluboko do 18. století.

Zásluhy o vybudování rozsáhlé knihovny můžeme připsat až druhém novoříšskému opatovi Josefu Bernardu Pelikánovi. Již krátce pod jeho nástupu do funkce jsou doloženy první nákupy zejména soudobé teologické literatury a výdaje v řádu stovek zlatých svědčí o systematické a velkorysé péči o knihovnu. Po roce 1773, resp. 1785 a na trh se dostává majetek zrušených kláštěrů, knihy a příslušný mobiliář nevyjímaje. Pelikán nejprve  získal přes 600 svazků (dochovány asi 2/3) telčských jezuitů v reprezentativních bílých ražených vazbách.

Této největší akvizici se množstvím a kvalitou tisků i vazeb blížil nákup knih v Louky u Znojma a třetím nejhojněji zastoupeným likvidovaným knižním fondem je knihovna žďárských cisterciáků. Doložena je také celá řada knih z klášterů nepříliš vzdálených od Nové Říše: z paulánského konventu v Brtnici, od servitů z Jaroměřic a zejména z Jihlavy z klášterů kapucínů a dominikánů, kde však jde především o knihy původně z osobního vlastnictví tamních řeholníků. Mezi novoříšské akvizice ze zaniklých klášterů řadíme také knihy z cisterciáckého kláštera v porýnském Düsselthalu.​